Ve středu 18. června navštívila třída 2. A ateliér Olbrama Zoubka v Salmovské ulici. Bylo to zrovna tři dny po osmiletém výročí úmrtí tohoto významného sochaře. Před ateliérem na nás čekala dcera umělce Polana Bregantová, která se nám po celou dobu plně věnovala.
Nejprve jsme se sesedli v místnosti, kde čekalo na restaurování několik betonových soch. Mohli jsme si prohlédnout „kostru“ na kterou se postupně materiál na sochu nanáší, měli jsme v ruce nástroje, s kterými sochaři pracují, viděli jsme velkou truhlu, v které se uchovává „nesmrtelná“ sochařská hlína. Paní Polana nám ukázala i první sochu, kterou její tatínek vymodeloval, když mu bylo pouhých 16 let. Tehdy se také rozhodl, že se stane sochařem. Jeho první socha vypadala úplně jinak než všechny ostatní sochy, které jsme v ateliéru viděli.
Prohlédli jsme si také další místnost, v které se restaurují sochy z bronzu. Paní Polana nám podrobně popsala proč a jak se sochy restaurují. Překvapilo nás, že na restaurování soch v nadživotní velkosti se používá i zubní kartáček.
V další místnosti jsme si prohlédli výstavu děl manželky Olbrama Zoubka paní Evy Kmentové. Zatímco na sochy O.Z. jsme mohli sahat, děl Evy Kmentové jsme se dotýkat nesměli, protože byly z křehké sádry. Výjimkou bylo „Lidské vejce“, které bylo z bronzu. V této expozici nás nejvíce zaujal autoportrét v mozaice.
Závěrem jsme se všichni vyfotili na dvoře ateliéru se zástupem soch a každý z nás si vybral sochu, v jejíž pozici se vyfotil. Před odchodem jsme se podepsali do pamětní knihy.
Návštěva ateliéru se nám moc líbila. Líbily se nám sochy v barevných šatech i zlacení některých soch. Paní Polana nám vše vysvětlila a zároveň s úsměvem odpovídala na nekončící proud našich otázek. Bylo to moc příjemně strávené dopoledne. Těšíme se, až bude nějaká výstava Olbrama Zoubka, že ji určitě navštívíme. Také na Památník obětem komunizmu na Petříně se budeme od této návštěvy dívat jinýma očima.
