V pátek 29. 11. byste naše páťáky nenašli ve škole, ale ve školce. Proč? Přišli nejen zavzpomínat, jaké to bylo ještě před 6 lety, ale hlavně číst. Číst předškolákům. Skoro 14 dní přemýšleli nad tím, jaké knížky vybrat. Nakonec vyhrál příběh o velrybě Gerdě – tu si přineslo nejvíc dětí, v závěsu za Gerdou byl Krteček a nejrůznější pohádkové příběhy. Po čtení došlo i na kreslení a na hádanky. Ale nejvíc si všechny děti užily společné hraní. A taky vzpomínání. Je to vidět i z toho, co o návštěvě školky napsali… (Ivana Motýlová a 5. A)
„Když jsme vcházeli do školky, hned nám začaly vyskakovat různé vzpomínky.“ (Ema)
„Když jsem přišel do školky, tak se mi vyjevily 5 let staré vzpomínky.“ (Matyáš)
„Vůbec jsem to tam nepoznal. (Adam)
„Když jsme dorazili do školky, děti nás hned přivítaly.“ (Nikolas)
„Já jsem šla do včeliček. Byly tam roztomilé děti. Jejich obličeje mi připomněly nás, když jsme byli ve školce.“ (Nora)
„Předškoláci byli menší, než jsem si je představoval.“ (Mikuláš)
Čtení se školkáčkama mě moc bavilo.“ (Kája)
„Ve školce se mi líbilo. Přečetli jsme jim skoro celou Gerdu.“ (Matouš)
„Moc se mi tam líbilo, chtěla bych se tam vrátit. (Nora)
Četli jsem tam a malovali a hráli si tam. Jí jsem si nejvíc rozuměla s Miou (Bella)
„Když jsme odcházeli, 1 holčička brečela…“ (Ema)
