13. května 1923 celou Československou republiku zahalila vlna smutku. Zemřela manželka prvního československého prezidenta Charlotta Garrigue Masaryková.
Narodila se 20. listopadu 1850 v americkém Brooklynu zámožným rodičům a už od mládí se pilně vzdělávala, oblíbila si eseje Francise Bacona a divadelní hry Williama Shakespeara. Její největší zálibou však byla hudba, chtěla se stát profesionální klavíristkou, ale po třech letech si poškodila nadměrným cvičením ruce natolik, že se svého snu musela vzdát. V té době se pohybovala mezi New Yorkem a Lipskem. Právě v Německu se seznámila s Tomášem Masarykem. Měli společné zájmy a názory. Lenka Slívová v knize Charlotta: Žena T.G.M. uvádí, že jejich oblíbencem byl zejména John Stuart Mill a jeho práce Poddanství žen, ve které stálo, že žena a muž jsou si rovni. Souhlas s rovnocenností pohlaví byl v té době však spíše výjimkou. Právě tato kniha zřejmě Charlottě vnukla myšlenku a přesvědčení, za které pak celý život bojovala: aby ženy ve společnosti mohly mít stejné postavení jako muži.
Po sňatku společně žili nejprve ve Vídni a potom v Praze. Masaryk po svatbě z úcty ke své ženě také přijal její jméno Garrigue. Postupně se jim narodily děti: Alice, Herbert, Jan a Olga. Hanička a Eleanor zemřely brzy po porodu. O děti se starali společně, což v tehdejší době nebylo běžné. Charlotta se naučila česky, Masaryk působil v Praze na univerzitě. Oba se rychle zapojili do veřejného života. Z Charlotty se stala česká vlastenka. Oblíbila si dílo Boženy Němcové a Bedřicha Smetany. Působila na ženy v Americkém klubu dam, podporovala rozvoj českého ženského školství a boj za zrovnoprávnění žen s muži se stal jedním z jejích životních úkolů. Zároveň zažívala velká trápení spojená s úmrtím svých dětí a kampaněmi proti svému manželovi (např. spory o rukopisy nebo tzv. Hilsneriáda) a později v době 1. světové války, kdy její muž odešel s dcerou Olgou do emigrace bojovat za vznik Československa, syn Jan narukoval na frontu a dcera Alice byla uvězněna ve Vídni za přechovávání protistátních dokumentů. Charlotta zůstala v Praze sama, sledována a kontrolována tajnou policií. Trpěla depresemi a měla potíže se srdcem. V lednu 1918 musela být hospitalizována v sanatoriu ve Veleslavíně. Podlomené zdraví jí zcela vyčerpalo, a tak po vzniku Československé republiky nemohla plnit své povinnosti první dámy a o pět let později zemřela.
Naše škola nese jméno po manželce prvního československého prezidenta od svého vzniku v roce 1933. V roce 1939 muselo být jméno Charlotty Masarykové z názvu školy vzhledem k politickým událostem odstraněno. Na průčelí školy se vrátilo až o 60 let později. V roce 2014 pak byla v naší škole odhalena busta Charlotty Masarykové.
Životní osudy Charloty Garrigue Masarykové si můžete připomenout ve filmu Poslední slovo Charlotty Garrigue Masarykové on-line na stránkách České televize.