Letos se zájemci ze sedmých tříd vydali na několikadenní cyklistický výlet do krásné krajiny Třeboňska, kousek od Majdaleny a rakouských hranic. Babí léto nás sice trochu minulo – ranní teploty se pohybovaly kolem pěti stupňů, ale ani chladnější počasí nás od dobrodružství na kolech neodradilo.
Hned první den jsme vyrazili na přibližně dvacetikilometrový okruh, při kterém jsme si prohlédli okolí našeho dočasného bydliště. Zároveň jsme se naučili několik základních pravidel skupinové jízdy. Třeba že když někdo křičí „BRZDÍM!“, je dobré opravdu brzdit. A že držet se ve skupině, dávat pozor a reagovat na ostatní cyklisty není jen doporučení, ale základ bezpečné jízdy.
V dalších dnech jsme najezdili nepočítaně kilometrů a navštívili například Suchdol nad Lužnicí nebo nádherné lázeňské město Třeboň. Dostali jsme se také téměř až k rakouským hranicím, a tak jsme si mohli v praxi procvičit i základy němčiny, které už sedmáci znají. Ukázalo se, že němčina nemusí být jen předmět ve školní lavici, ale může se hodit i na cyklovýletě.
Cestou jsme projížděli malebnou krajinou Třeboňska, kolem rybníků, lesy i menšími vesnicemi. A málem jsme se ocitli i v… no, řekněme, že v jedné místní obci, jejíž název by v této větě vyzněl poněkud nepatřičně. 😄
Ani poslední den jsme se nenechali odradit nepříznivým počasím a stihli jsme výlet do Stříbřece, který je spojený také s pobytem spisovatele Ivana Olbrachta za druhé světové války.
A protože každý pořádný cyklovýlet potřebuje také pořádnou odměnu, poslední večer jsme zakončili velkou porcí borůvkových knedlíků. A kdyby to náhodou nestačilo, následovala ještě druhá večeře – buřty. Po několika dnech na kolech se zkrátka ukázalo, že sedmáci mají na jídlo opravdu velkou kapacitu. 😄
Domů jsme se vraceli unavení, ale spokojení, s pořádnou porcí kilometrů v nohách a spoustou společných zážitků.
A jestli mají cyklisté svůj vlastní pozdrav? Vodáci mají „Ahoj!“, lyžaři možná „Skol!“, takže nám nezbývá než říct:
Nazdar – a zase někdy na kole! 🚲
Hedvika Boháčová, Adéla Zironi, Sarah Fryšová
