Vážení rodiče, vážení učitelé, milí spolužáci!
Tak už nám za chvilku začne slavení Vánoc. Krásné to svátky – že ano? Zima kolem, doma teplý krb, nebo aspoň topení a měkké křeslo se báječně hodí k posezení u kávy nebo čaje a cukroví. Naprostá idylka, ne? Když se ale při tom našem posezení díváme z okna (pokud tedy nebydlíme někde na samotě), můžeme vidět celkem čilý ruch. Spousta lidí spěchá, šlape si vzájemně na boty a vráží do sebe taškami, které přetékají těmi nejdražšími vymoženostmi, o mase, bramborách, párcích a okurkách na saláty ani nemluvě. Všichni se nejspíše často přistihneme, že s úsměvem přejeme všem kolem „Veselé Vánoce a šťastný nový rok“, ale v hlavě nám už běhá seznam všech věcí a povinností, které je ještě potřeba udělat. Vypadá to, že se ke stresujícímu způsobu slavení Vánoc uchylujeme čím dál víc a víc přirozeně a už nás ani netrápí výčitky svědomí, že se nemáme ani na Vánoce čas si v klidu sednout na čaj s blízkým kamarádem nebo s někým, koho jsme dlouho neviděli. No…a nestálo by za to to letos změnit?
Nedávno někde zazněla otázka, jestli si člověk v dnešním světě může dovolit být sobec. Jistěže všude posloucháme, jak se má člověk starat hlavně sám o sebe. Ale právě Vánoce by nás mohly přimět k tomu, abychom se nad touto otázkou více zamysleli a třeba došli k závěru, že o Vánocích bychom sobci být neměli. Prosíme tímto nás všechny, abychom dokázali potěšit alespoň jediného člověka nejen dárkem, ale především slovem, úsměvem, drobnou pomocí, příjemně stráveným kouskem dne a popovídáním si. Pojďme si letos o Vánocích dopřát ten luxus se na chvíli zastavit a strávit je bez hádek a v klidu.
Děkujeme Vám a přeji Vám za letošní devátou třídu krásné Vánoce a klidný vstup do roku 2015.