7. března 2017 VIII. a IX. třída navštívila jako každý rok filmový festival Jeden svět – je to festival dokumentárních filmů o lidských právech. Akce se konala v menším kině Evald poblíž Paláce Adria. Když jsme se usadili, přivítala nás zde sympatická slečna, která začala mluvit o celém festivalu a popisovat, v čem vlastně spočívá. Tato akce se týká lidských práv, chudoby a dalších problematik týkajících se naší populace, o kterých každý rok filmaři natočí několik dokumentů. „Tentokrát to budou tři kratší filmy zaměřené na lidskou spolupráci,“ dozvěděli jsme se vzápětí.
První film byl natáčen v Nizozemsku a týkal se klučičí rockové kapely, která má tři členy. Je jim kolem čtrnácti let a takto spolu vystupují již velmi dlouho, díky tomu se z nich také stali velcí přátelé. Kameramani je natáčeli, jak vedle sebe leží na koberci a vzpomínají, jak jejich kapela vznikla a jak se také před půl rokem začala rozpadat. Jeden z nich, Sia, totiž začal trpět depresemi, které mu znemožnily jakékoli vystupování. Možná proto, že se kapela začala dostávat více do podvědomí lidí a stoupala její sláva, on to neunesl. I když on sám říkal, že mu kapela pomohla se z depresí časem dostat a začít opět vystupovat.
Další dokument se natáčel opět v Nizozemí a byl o dívce, která ráda fotografuje a výsledné snímky poté upravuje. Po tom, co je s ostatními lidmi sdílela na instagramu, se její fotografie dostaly velké oblibě. Jejích výtvorů si po čase začalo všímat více a více lidí, když se dokument natáčel, těch lidí bylo dokonce 7 000, což není zrovna nejméně. Kdyby chtěla, mohla by si za to slušně vydělat, ale nechce, aby byl její koníček komerční. Ve filmu bylo vidět pár jejích upravených fotografií a mně osobně se asi polovina z nich velmi líbila.
Poslední dokument byl z Nikaragui, státu v Střední Americe, a byl o jedenáctiletém chlapci, který se zajímá o rostliny. Žije se svými rodiči a kamarády ve velké chudobě, kde lidé mají jedinou možnost si vydělat tím, že obdělávají veliké pole s cukrovou třtinou. Tato práce je však velmi namáhavá a člověk při ní snadno dostane úpal, jelikož celou dobu pracuje venku, kde v okolí není dostatek pitné vody. Otec tohoto chlapce na poli jako každý zdejší dospělí také pracoval, ale odnesly to jeho ledviny, které téměř selhaly, a pravděpodobně se z toho už nikdy nedostane. Jedenáctiletý kluk by tedy rád v budoucnu pracoval jinak. Přál by si mít vlastní farmu, kde bude pěstovat všechny plodiny, samozřejmě kromě cukrové třtiny. A tak to má být, jelikož každé dítě má právo na to si vybrat budoucí povolání takové, jaké si přeje.
Po zhlédnutí všech dokumentů jsme se o nich chvíli bavili a mohli se zeptat na věci, které nám nebyly jasné. Myslím si, že to bylo opět povedené, jako i všechny předešlé roky.
Oliver Bukovianský, IX. třída
Na stejné projekci, jenom v jiném kině, byli i žáci sedmých tříd. Žáci šesté třídy se účastní festivalu Jeden svět ve čtvrtek 9. března 2017.