30. dubna se obě 9. třídy vypravily na exkurzi do Terezína. Společně s průvodcem jsme prošli nejprve Malou pevnost, která sloužila za 2. sv. války jako vězení. Prohlídka trvala hodinu a půl. Velkou pevnost, vlastní město, které se proměnilo za Protektorátu v ghetto a prošlo jím za války přes 150 000 Židů, jsme si prohlédli později. Navštívili jsme i Muzeum ghetta, prohlédli si smutnou, ale působivou expozici a na závěr zhlédli film Město darované, který vznikl po nálezu části propagandistického filmu natočeného Němci pro Červený kříž, aby svět viděl, že se Židé mají v Terezíně „ve skutečnosti“ lépe než doma.
Co na deváťáky zapůsobilo a nad čím po návštěvě Terezína přemýšleli?
Sofi zaujaly pokoje a koupelna, která se nikdy nepoužila. „Cely byly brutální. A ta půlkilometrová chodba, kterou jsme prošli, byla tajuplná,“ říká si Maru. Ema nechápe, jak mohlo žít tolik lidí v tak malých místnostech. „Je smutné, kolik lidí zemřelo, i když to nebyl vyhlazovací tábor,“ myslí si Matyáš. „Když si představím, jak mohlo 30 lidí spát na samotce ve stoje, protože tam bylo tak málo místa, nevydržel bych to,“ napsal Matty. Martin to vystihl pouhými dvěma slovy: „Mrazivý pocit“. „Návštěva Terezína mě silně zasáhla, nikdy jsem si nedokázal představit kruté podmínky, ve kterých tamější vězni žili.“ Příběhy, které říkal průvodce, jsou podle Jirky nepředstavitelné. „Zaujal mě ten zfalšovaný film,“ řekl Matouš. „Je těžké posuzovat hrůzy koncentračního tábora pro toho, kdo je nikdy nezažil. Většina věcí, které bereme jako samozřejmost, se lidem, běžným lidem, co jen vyznávali odlišnou víru, nedostávala. Je skvělé, že se na ta zvěrstva, co se za branami Terezína děla, nezapomíná, to by totiž vedlo k opakování stejných chyb,“ napsala Anežka. Pro Kubu bylo smutné poslouchat a sledovat, čím si ti lidé museli projít. „ I když nám to průvodce v Terezíně dost dobře popsal, tak si to stejně nedokážu představit,“ dodal. „Terezín bylo zajímavé místo, kam bych všem doporučila jet. Nejvíce mě zaujaly ty umývárny, které se nepoužívaly, ale postavily se, jen aby to vypadalo lépe. Také mě velmi zaujaly v muzeu obrázky dětí z Terezína,“ hodnotí své zážitky Agi F. „Nejvíce mě zaujal životní styl, jakým žili dozorci,“ komentuje Filip. Hodně dětí shodně napsalo: „Nedokážu si představit, jaké bylo tam žít.“„Bylo to smutné.“ 9. A, 9. B, Hedvika Boháčová a Ivana Motýlová
