… po návštěvě Památníku heydrichiády v Resslově ulici a co na ně nejvíce zapůsobilo?
Paní průvodkyně to vyprávěla tak, že nás to nutilo nad tím přemýšlet.
Je to strašně zvláštní pocit být někde, kde se před několika lety stalo něco tak hrozného.
Přemýšlela jsem nad tím, co bych dělala na místě jednoho z těch 7 parašutistů a nepřišla jsem na nic.
Zapamatovala jsem si ty emoce, ty ve mně zůstaly. Příběh to byl velmi smutný, ale zároveň velmi účinný, abychom byli osvobození.
Zapůsobil na mě celý příběh. Nejvíce mě překvapil prostor, ve kterém pobývali výsadkáři a ty podmínky. Také mě zaujalo, jak dlouhý boj mezi parašutisty a gestapem byl.
Nejvíce asi přemýšlím nad tím, jaké to muselo být těžké přežít v té kryptě.
Paní průvodkyně mluvila velmi zajímavě a moc mě to bavilo. Nejvíce na mě zapůsobilo, jak ti parašutisté bojovali několik hodin proti velké přesile.
Bylo to deprimující stát na místě, kde jsme stáli. Byla jsem ráda, že jsem mohla v té kryptě stát.
Zapůsobil na mě celý příběh. Ale asi nejvíc postřílení a sebevraždy sedmi parašutistů.
Ta sebevražda. Nedokázala bych se s tím smířit. Muselo to být hrozné.
Překvapilo mě, že kdyby Heydrich výbuch přežil, byly by všechny následující tragédie zbytečné. Také mě zaujalo, jak dlouho dokázali výsadkáři v kostele vzdorovat.
Nejvíce mě zaujalo, jak parašutisté bojovali několik hodin proti veliké přesile. Nejvíc přemýšlím nad tím, jak ta 14letá holčička (s tím kolem) zvládala před gestapem nedávat nic najevo, já bych to asi nedokázala.
Zaujal mě styl, jakým paní průvodkyně mluvila. Nikdy jsem nezažila takový pocit. Úplně mě vtáhla do děje. Přišlo mi, jako bych tam byla s nimi. Nejhorší pro mě bylo, že ani nemohli po atentátu v kryptě nic dělat. Nemohli proti nacistům, kteří zabíjeli lidi po tisících, nic dělat.
Průvodkyně to říkala moc hezky a dost to prožívala, až nám to umožnilo všechno lépe pochopit. Vždy, když je mi teď zima, tak si říkám, jaké to muselo tam dole v kryptě být. Zanechalo to ve mně silný zážitek a ještě teď nad tím přemýšlím.
