Jelikož naše třída nejela na školu v přírodě, tak jsme v pondělí 16. května vyrazili do Terezína. Dorazili jsme na místo okolo desáté a přes Národní hřbitov, kde je pohřbeno asi 10 tisíc lidí, jsme se vydali směrem k Malé pevnosti. Tam jsme čekali na paní průvodkyni.
Když přišla, tak jsme se vydali do místností, kde bylo pár dřevěných postelí, dlouhý stůl a jakési skříňky bez dvířek. Tam bydleli vězni. Poté jsme šli do samotky, kam bylo vehnáno cca 70 lidí, okno tam bylo zabedněné, žádný přísun vzduchu, takže tam lidé nemohli usnout, jinak by zemřeli na udušení. Mrtvoly byly vyklízeny až ráno. Mimochodem, ta samotka byla tak malá, že se nás tam mělo problém vejít dvacet. Potom jsme šli do sprch, strojírny a umývárny. Umývárna sloužila pouze na přelstění delegace z Červeného kříže. Ta se totiž otevřela pouze, když delegace přišla, jinak tam nikdo chodit nesměl a byla zamčená.
Když skončila naše prohlídka Terezína, vydali jsme se do Muzea ghetta, které bylo velmi ponuré. Když se šlo po schodech, tak na zdech byly natištěné obrázky, které nakreslily děti v koncentračním táboře. Viděli jsme tam také různé fotografie vězňů a dokonce i jejich kufry.
Byl to silný zážitek a jsme všichni velice rádi, že jsme tento výlet podnikli.
Jana Bejdová, IX. třída
Město Terezín bylo jako vojenská pevnost založeno Josefem II. v roce 1780. Terezín tvoří dvě části – během druhé světové války sloužila hlavní pevnost nacistickému režimu jako židovské ghetto, kam byli soustředěni židé z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava a následně odváženi k likvidaci do vyhlazovacích koncentračních táborů v Polsku. Malá pevnost sloužila za války jako vězení pro německou tajnou policii (gestapo).