V pondělí 26. února se 8. A vypravila na Malostranské náměstí a do chrámu sv. Mikuláše, aby si „sáhla“ na 30letou válku a baroko.
Prohlédli jsme si dům Smiřických, kde se čeští stavové domluvili na defenestraci královských místodržících, zvedli oči k Pražskému hradu, kde k oné pověstné akci došlo, a prošli jsme podél Lichtenštejnského paláce, před kterým jsme spočítali 27 sloupků s hlavičkami symbolizujícími 27 popravených vůdců stavovského odboje. V tomto paláci žil „krvavý pes“ Lichtenštejn, který potrestání českých stavů organizoval. A pak už nás zajímal jen chrám sv. Mikuláše, perla pražského baroka, na jehož stavbě se podíleli otec i syn Dienzenhoferové a Anselmo Lurago spolu se všemi sochaři a malíři, kteří chrám vznikající 100 let budovali a zdobili. Na fasádě našly děti hned sv. Mikuláše, kterému je kostel zasvěcen, a poznaly nejen sv. Petra, ale s malou nápovědou i sv. i Pavla a oba zakladatele jezuitského řádu Ignáce z Loyoly se sv. Františkem Xaverským. Vysvětlili jsme si zkratky a nápisy, které fasádu zdobí, a vstoupili dovnitř. Nechali jsme se ohromit velkolepým vnitřním prostorem, okouzlit růžovozelenými odstíny umělého mramoru, hrou světel a stínů, výpravnými freskami na klenbě i stěnách chrámu a to vše jsme si prohlédli nejen zdola, ale i shora z empory, odkud se otevírá ojedinělý pohled na chrám ze zcela jiné perspektivy. Děti ocenily i to, že z chrámové lavice je jiný pohled na baroko než z té školní. Ivana Motýlová a 8. A, foto Hedvika Žemličková
