V rámci výuky dějepisu v IX. třídě jsme v lednu letošního roku věnovali několik hodin problematice holocaustu. V té souvislosti jsme se s žáky domluvili, že v květnu navštívíme památníky na bývalé koncentrační tábory v Osvětimi. Kýžený den nastal v pátek 26. května 2017, kdy jsme se pohodlným dvoupatrovým autobusem vydali na sedmihodinovou cestu do Polska.
Osvětim a Březinka patří dnes k nejnavštěvovanějším místům Polska. Místům, kde v době druhé světové války zahynuly tisíce lidí. Spolu s místním průvodcem jsme si prožili cestu vězňů od příjezdu vlakem, až po jejich smrt v plynových komorách a zpopelnění v krematoriích.
Tomáš Hromádka
„Když jsme byli už na místě, tak jsme prošli kontrolou jako na letišti. Naštěstí nás všechny pustili, a pak jsme dostali audiosystém a sluchátka. Měl jsem tam z toho divný pocit, když nám o všem, co se zde událo, průvodce vyprávěl.“
Lukáš Jäger
„Průvodce byl příjemný a ani to nebylo moc dlouhé. Stejně jsme se toho ale dost dozvěděli… Tento výlet byl zajímavý, dost jsem si toho zapamatoval. Myslím si, že by to měl každý vidět.“¨
Daniel Kovář
„Vůbec jsem nevěděl, že v Osvětimi byly tři tábory. První tábor byly původně polské kasárny. Taky mě zaujalo, že to bylo nejdříve vězení pro polské politické vězně. A také že životnost vězně byla asi čtvrt roku. Což není nic moc, ani nechápu, proč se k lidem, co byli v Osvětimi, chovali Němci tak hrozně. Když Osvětim I přestala stačit, začali Němci budovat mnohem větší tábor. Z něj už jsme toho moc neviděli, protože ho Němci zapálili. Dnes tam stojí už jen trosky plynových komor. Potom, co jsem viděl a slyšel, tak už chápu, proč se Osvětimi a Březince říkalo Továrna na smrt.“
Petr Jiříček