Měsíční projekt Něžná revoluce vyvrcholil 13. listopadu Cestou ke svobodě. Za svobodou se vydali žáci sedmých a osmých tříd, cestu ve stopách studentského průvodu 17. listopadu 1989 pro ně svobodně připravili deváťáci.
Cesta za svobodou začínala na Albertově pod pamětní deskou s nápisem „Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?“. Po krátké aktivitě se paní učitelky proměnily v soudružky, zabavily dětem mobily a zamkly je do rudého trezoru. Podle mapky pokračovaly jednotlivé skupiny Neklanovou a Lumírovou ulicí na Vyšehrad. Před tunelem ve vyšehradských hradbách čekala na účastníky pochodu další zkouška. Ti, kteří četli zakázané knihy, podepsali Chartu 77 nebo se zúčastnili demonstrace v době Palachova týdne, museli jít pozpátku a delší cestou. Ti, kteří recitovali oslavné básně o Leninovi, kráčeli cestou kratší. Všichni pokračovali na vyšehradský hřbitov. Tam se zastavili nejprve na Slavíně, pak je anděl odvedl k hrobu K. H. Máchy. Po krátkém vysvětlení, proč byly Máchovy ostatky i jeho náhrobek přeneseny z Litoměřic v roce 1939 a proč studentský průvod směřoval právě k tomuto hrobu, položily i chuchelské děti na Máchův hrob papírové růže v barvách trikolory a zapálily básníkovi Máje, který se narodil i zemřel v listopadu, svíčku. Ve Starém purkrabství na všechny čekala úniková hra Cesta ke svobodě. V suchu a teple měli sedmáci a osmáci rozdělení do 5členných skupinek za úkol vyřešit za 30 minut otázku, která z 6 osobností na fotografiích je opravdu důvěryhodná. Komu se to podařilo, dostal zabavený mobil zpět. Ostatní museli počkat. Z Vyšehradu se pak všichni přesunuli na piazzetu u Národního divadla. Krátkou aktivitou, která připomněla události na Národní třídě před 30 lety, a nádherným zpěvem Modlitby pro Martu v podání Evelíny z 8.B u srdce Václava Havla naše cesta za svobodou končila. Každý se mohl svobodně rozhodnout, jestli zapálí svíčku i na Národní třídě.
Špalír těch, kteří se rozhodli svíčku zapálit, byl opravdu dlouhý.
Ivana Motýlová
