Středa 12. 3. byla pro obě 5. třídy ve znamení filmu: v kině Evald viděli páťáci 3 filmy v rámci festivalu Jeden svět. Film Grace byl situován do Afriky, Hikari pěstuje rýži se odehrával v Japonsku a 5minutový animovaný film Dotknout se tmy byl o českém chlapci, ale mohl se stát kdekoli na světě. Všechny tři filmy měly něco společného, hrdiny všech 3 filmů totiž byly 10leté děti, které se rozhodly nevzdat. Svět je jen jeden a naše trápení i radosti jsou stejné, jen kulisy mohou být jiné.
Děti z 5. B si k filmovému zážitku přidaly ještě zážitek přírodovědný, nevracely se po kině do školy, ale pokračovaly dál až do Lahovic, odkud pěšky na Zbraslav a hledaly a pozorovaly pobytové stopy bobrů. V Praze na Vltavě totiž žije asi 100 bobrů. Níže si můžete přečíst, co si o filmovém festivalu i o bobrech myslí děti. Ivana Motýlová
Grace: Grace je 11letá holčička, která žije se svou rodinou v Africe – v Keni. Její rodina není moc bohatá, sotva mají čím platit školu. Vydělávají si prodáváním ovoce a zeleniny ze své farmy a chovají zvířata. Možná se zdá, že i když nemají peníze, jejich život je krásný, ale to není vždy pravda. V Keni málo prší a období dešťů je tam čím dál tím méně. Když byla Grace malá a zrovna čekali na déšť, nikde nespadla ani kapka vody a teplo a dusno sílilo. V tu dobu bylo doopravdy těžké najít vodu a jídlo a uživit celou rodinu, ale Grace byla pořád šťastná a doufala, že déšť přijde. Ale déšť nikde. Proč? Kam zmizel? Až jednoho dne se jakoby zázrakem spustila obrovská bouře. Nejprve byli všichni nadšení, ale bouře byla tak silná, že jim zbořila dům a vše zničila. Všichni se báli. Co budou dělat? Jak to opraví? Ale soused měl dobrý nápad a pomohl jim dům znovu postavit. Nakonec vše dobře dopadlo. (Napsala Aneta Penkalová, 5. A)
Dotknout se tmy: Vítek je malý český chlapec, který je slepý. Řekl nám, že když jde ke dveřím, ale ještě se jich nedotýká, tak „vidí“, že jsou dveře pootevřené, že vnímá, jak vypadá jeho pokoj, i když nevidí. Jednou se mu zdálo, že letí letadlem a kolem chodí lidi, zvířata, babičky, dědečkové, že vidí budovy, zámky… Bylo to pro něj krásné, když alespoň ve snu viděl. Vítek říká, že být slepý není tak hrozné, protože má schopnosti, jaké my nemáme. Každý máme něco. Vítek schopnosti a my zrak. Představte si, jako to je být slepý. Jaké má asi ještě Vítek výhody? Myslíte si, že bude Vítek ještě někdy vidět? A cítí podle vás změnu světla a tmy? Film byl moc krásný a zajímavý. Určitě doporučuji. Objednejte i svoji školu na stránkách www.jsns.cz. (Napsala Ema Hoření, 5. A)
Autorem ilustrace z výpravy za bobry je Adam Vorel z 5. B
