Cukrátka a cukroví patří k Vánocům jako vánoční hvězda a betlémy. Cukr sice zdravý není, ale když se o něm píše a čte, tak snad tolik neškodí. V osmé A totiž vzniklo v rámci adventních úkolů z češtiny tolik krásných popisů cukrového království, že je škoda, abychom si je nechali jen pro sebe. Tak vzhůru z jednoho cukrového království do druhého. Je mezi nimi i království perníkové a kyselé. Snad si vyberete. (seřazeno abecedně podle příjmení autorů) Ivana Motýlová a 8.A
CUKROVÉ KRÁLOVSTVÍ
(podle Tobiáše Árona)
Cukrové království si představuju jako království daleko od jakéhokoliv města nebo vesnice. Tohle království je totiž království Vánoc. Cukrové království je celé postavené ze sladkostí. Najdete tady vánoční cukroví, jako třeba perníčky, linecké cukroví, vanilkové rohlíčky a jiné, na které pomyslíte. Obyvatelé jsou milí a štědří občané a veselá královská rodina. Král a jeho rodina žijí v obrovském perníkovém hradě, který leží na vrcholu kopce Lízátko. Klikaté cesty jsou postaveny z pendreku, který já zrovna nemám rád, ale ostatní obyvatelé ano. Stromy jsou z ozdobeného perníčku, řeky z marcipánu, a když napadne sníh, tak je království pokryto moučkovým cukrem.
Král Perníček je starý, ale velmi milý a spravedlivý. Pomáhá občanům, když potřebují pomoc, pořádá poutě a zábavy pro děti a snaží se naslouchat, co potřebují jeho poddaní.
Kdybych žil v cukrovém království, tak bych chtěl být Reeses. Je to dobrá mlska plněná arašídovým máslem, které mám rád. Každý den bych ze sebe ukousnul jeden kousek a nechal bych se zregenerovat jako ještěrky.
PERNÍKOVÉ KRÁLOVSTVÍ
(podle J. Dudky)
Bylo krásné cukrové odpoledne. Po lékořicových polích běhaly pendreky, na stromech seděly lentilky a perníkové obyvatelstvo si užívalo života.
Jednoho dne však do království vrazilo vojsko zlého krále Orea. Perníčkoví obyvatelé se snažili bránit, ale nevyšlo jim to. Král Orea se rozhodl zabrat celé cukrové království.
Avšak byl tu poslední perníček, který se rozhodl tuto hrůzu zastavit. Proto došel ke starému mudrci Marcipánovi, který mu dal speciální lektvar a meč. Lektvar dodával sílu a meči mohlipřeseknout zlého Orea na půlky. Po dlouhé cestě od mudrce Marcipána do tábora zlého krále Oreo, zaútočil na hlavního vůdce. Vůdce přesekl, avšak jeho nástupci se na perníčka vrhli. Perníček se bránil zuby nehty, avšak mu docházely síly. Toho si všimli i zbylí obyvatelé království. Popadli tedy cukrátka, naostřili je do špičky a vydali se pomoct statečnému perníčkovi. Po dlouhém a úmorném boji se jim to povedlo a všichni dále žili ve spokojenosti.
Perníček se díky tomuto hrdinskému činu stal králem.
CUKROVÉ KRÁLOVSTVÍ
(podle Báry Formanové)
Prosinec přišel a krajina byla náhle zasněžena moučkovým cukrem. Lidé z království zvaného Cukrlinka se zase jako každý rok začali probouzet k životu. Vše bylo tak, jak má být.
Nazdobení perníčci hlídali brány zámku, ve kterém probíhaly vánoční přípravy. Zámek provoněl vanilkový cukr a perníkové koření. Občané království byli perníčkoví panáčci, muži zdobeni bílými knoflíky a ženy bílou sukní.
V zámku však nebydlela rodina perníčků, ale lineckého cukroví. Královna a král se lišili od ostatních vykrojeným srdíčkem, skrz které byla vidět lahodná rybízová marmeláda. Zámek měl obrovská okna z cukrového skla a věže z lékořice. Krajinu tvořily převážně smrky ze zelené zdobicí polevy. V řece kolem zámku protékal zlatavý karamel a zámek zdobilo mnoho barevných bonbonů.
Královna byla krásná. Vždy v období adventu se nechala nazdobit polevami různých barev a chutí. Byla milá a moudrá, i proto v království vždy bylo vše tak, mírumilovné a sladké.
KYSELÉ KRÁLOVSTVÍ
(podle Jindřicha Horáčka)
Bylo jednou jedno království, kde bylo všechno kyselé. Nikdo se neradoval, nikdo se nebavil, všichni byli smutní. Až na jednu Lentilku. Ta byla šťastná, neustále se smála a snažila se svou radost předat i svým přátelům. Avšak přátelé byli moc kyselí. A tahle lentilka se rozhodla darovat jim dary, které opravdu chtějí.
Po dlouhém shánění všech dárků je dala Lentilka pod vánoční stromeček přesně na Štědrý den. Ráno, když se obyvatelé vzbudili, šli se na dárky podívat. Zjistili, že byly určené přímo pro ně. Všichni se začali radovat, když uviděli, co je uvnitř.
A díky tomu se z království kyselého stalo království sladké.
CUKROVÉ KRÁLOVSTVÍ
(podle Štěpána Kepky)
V cukrovém království žil král Cukrouš, který byl velice obézní a nejraději jedl cukr, až z toho dostal cukrovku. Povolal z celého světa lékaře a slíbil jim, že tomu, kdo ho uzdraví z cukrovky, dá za ženu princeznu Pralinku a k tomu půl cukrového království.
Jednoho dne přišel do cukrového království dr. Orbit a dal králi Cukroušovi žvýkačku, která byla sladká, ale bez cukru. Králi žvýkačka chutnala. Zhubnul a zbavil se závislosti na cukru a tím se vyléčil.
Král Cukrouš dal dr. Orbitovi za ženu princeznu Pralinku a k tomu půl království. Po smrti krále Cukrouše se stal novým králem dr. Orbit a nařídil poddaným jíst méně cukru a více zeleniny a ovoce.
Chtěl bych být dr. Orbitem, protože bych dostal půl království a princeznu Pralinku.
CUKROVÉ KRÁLOVSTVÍ
(podle Adriany Machoň)
Uprostřed města stojí velký dům ve tvaru gumového medvídka. Tato velká budova je přezdívaná Cukrové království. Má i svoji zahrádku, na které jsou bonbóny, čokolády, muffiny, sušenky atd.
Každý, kdo jde do Cukrového království, si může vzít jednu dobrotu ze zahrádky. Uvnitř má dům dvě patra. V prvním patře jsou regály, které jsou rozděleny na cukroví, čokolády a bonbony. V každém regálu je dvacet druhů sladkého. A v druhém patře je velká čokoládová fontána a okolo je ovoce, které si může kdokoliv namočit do čokolády z fontány.
Dům ve tvaru gumového medvídka vlastní ho pan Willy Wonka. Děti a dospělé tam pouští proto, aby měli hezké zážitky, takže je tam pouští zadarmo.
Cukrové království
(podle F. Neumanna)
V cukrovém království, které se rozprostíralo na tácu s cukrovím, se žilo sladce. Mělo také velmi moudré jméno, to znělo: „Jestli tohle budeš jist každý den, budeš mít cukrovku a budeš tlustý jako hroch!“
V tomto království, které bylo, jak se patří, měli krále a královnu. Oba byli z toho nejlepšího a světově proslulého marcipánu. Jejich hrad byl z belgické čokolády. Celé království bylo ze sladkého. Mraky z cukrové vaty, hory z cukru, sníh byl cukrářský, řeky z modré horké čokolády, stromy z lízátek, domečky z perníku, tráva z marcipánu. Dvorní dámy byly bonbóny, rytíři též. Stráže perníkoví mužíci a poddaní byli různí. Od piškotů přes pudinky až po čokoládové indiánky.
Bohužel nic není perfektní, a proto tu žil i mrzutý pudink. Byl mrzutý, protože ho nikdo neměl rád. Byl to totiž nefalšovaný anglický pudink s rozinkami a záviděl svým bratrům z vanilky nebo čokolády. Jelikož chtěl být sladký a jemný jako oni. Chtěl něčím zazářit, tak si k narozeninám přál šlehačkový účes. Ostatní se mu posmívali, protože záviděli. Byl nešťastný. Až jednoho krásného dne byl vydražen za 150 kč kvůli páru dvou hádajících se hladových Angličanů lačnících po anglické pochoutce.
A takto se náš pudink zapsal do dějin cukrového království. Byl převelice šťasten. No a to už jeho sladký konec.
CUKROVÉ KRÁLOVSTVÍ
(podle Tomáše Opatrného)
Cukrové království má rozlohu asi 50 giga pendreků čtverečních. Sahá od Čokoládového moře na jihu až po Dortové hory na severu. Ve městě žije spousta obyvatel různých tvarů, barvy a chuti. Hlavní město Perníkov se rozléhá v okolí vyhaslé sopky Bábovka, na níž leží Perníkový palác, sídlo panovníka.
Ve městě žije jeden perníček jménem Borec. Je zaměstnán v karamelových dolech, což je jedna z nejlépe placených prací v celém městě. Ke snídani, obědu i večeři si dává cukr. Je vysoký asi dva bonbony. Oči má vyrobeny z polevy. Bohužel ho zapomněli ozdobit pusou, takže nemůže mluvit. Ale i přes svoji neschopnost verbální komunikace je pan Borec velmi spokojeným občanem Perníkova.
CUKROVÉ KRÁLOVSTVÍ
(podle Petra Šoltyse)
Cukrové království je velmi zajímavé, protože jeho názvem jest Hundín.
Tento název vymyslel proslulý vesnický stařešina Cukr sypký. Název vymyslel tehdy, když na cukrové království zaútočil zlý obr z levné čínské čokolády. A v tom se objevil hrdina Hundín, tělo (horní i dolní část) měl vytvarované z karamelek, hlavu z karamelu, potřenou pudinkem, dlaně měl z oplatek namočených v čokoládě. Hundín přemohl obra a snědl ho. No a když ho sněd, tak bohužel umřel, a tak je cukrové království pojmenováno Hundín. Na jeho počest.
Teď na město dohlíží Hun dun, ten jest označován jako sud. Hun dun měl kosti z Maršmelounů a obal z gumových medvídků.
Chtěl bych být Hundín, jelikož bych mohl sníst zlého obra z levné čínské čokolády.
KRÁLOVSTVÍ HUBABUBAGUBABADAMPADAM
(podle M. Vegrichta)
V království Hubabubagubabadampadam vládl král jménem Maximilian Cukrkandl lV. Království za jeho vlády vzkvétalo. Řeky byly plné karamelu, lízátkové lesy voněly, divoká kefírová mléka se pásla na peprmintových loukách a obyvatelé království pokojně žili a farmařili na žvýkačkových polích.
Jenže jednoho dne na království Hubabubagubabadampadam zaútočily barbarské Orea, v čele s jejich vůdcem Sušenkou Neo. Byly ozbrojeni olízanými cukrkandly a štíty měli ze svých padlých. Jejich hrozivé katapulty střílely zápalné žvýkačky.
Armáda Sušenky Nea se vlekla dlouhou cestu do hlavního města království Hubabubagubabadampadam jménem Cukrkandlus Spiritus. Asi tak po pěti dnech se dostala Neova armáda ke městu. Zazněl strašlivý hukot válečných rohů a armáda se pustila do útoku. Zpočátku to vypadalo, že je vše ztraceno, ale v tu ránu přiletěla pomoc ze sousedního království Redbull. „Přiletěli redbullští andělé!” začali křičet cukrkandloví vojáci.
Následně po zhruba jedné hodině bylo dobojováno a království Hubabubagubabadampadam žilo nadále svůj milosrdný život.
Moje cukrové království
(podle Sisi Marynčákové)
Moje království by bylo velké a celé z cukroví a sladkostí až po strop, stálo by na největším zasněženém kopci široko daleko…
Můj pokoj by byl ozdoben lízátky a lineckým, postel by byla celá z perníku, polštář a deka by byly z cukrové vaty. Moji služebníci by byli velcí perníčci a jako zbraň by měli cukrové hůlky.
Každé ráno bych se koukala, jak mi na zahradě pobíhají elfové a jednorožci a mlsají.