Již několik let se naše škole vždy na začátku září účastní projektu Vyšehrátky, kdy se děti zábavnou formou seznamují s tématy moderních dějin. V letošním roce bylo výrazně připomenuto výročí II. světové války. Že téma děti zaujalo, dosvědčují jejich řádky:
„Nejprve jsme se rozdělili do týmů cca po 10 lidech a přesunuli jsme se i s ostatními týmy z jiných škol do místnosti, kde nás zkoušeli z našich vědomostí o druhé světové válce. Ptali se nás například na potravinové lístky, sabotáž a na spoustu dalších termínů, na které se jednotlivé stanoviště zaměřovala. Náš tým šel jako první na stanoviště s názvem Bomba, na kterém jsme museli míčky, které znázorňovaly lidi, dostat do úkrytu. Zaujala mě i další stanoviště jako třeba Nepřátelská linie, ve kterém bylo cílem házet bomby na tank nebo stanoviště Probuď Karla, ve kterém jsme se dozvěděli o nedostatku kávy, která se nahrazovala žaludy, jenž jsme právě hledali a pokud jsme jich našli dostatečný počet, tak se Karel probudil. Ze všeho nejvíce mě ale bavilo stanoviště Terezínské vzpomínky. Bylo to loutkové divadlo o tom, jak se lidé dostávali do koncentračního tábora. Za mě to letos bylo opravdu zajímavé o hodně jsem se toho dozvěděla.“ Kateřina Kozáková, IX. B
„Vyzkoušeli jsme si například, jaké je to být občanem druhé kategorie, dozvěděli jsme se, jaký lidé měli hlad z nedostatku potravin. … Velice jsem si to užila. Líbilo se mi i umělecké a výtvarné zpracování.“ Adéla Krátká, VIII. A
„Měli jsme např. za úkol se dostat z určitého body na druhou stranu v tanku, zatímco ostatní z naší skupiny se nás snažili sestřelit, nebo jsme se snažili rozluštit zprávu. Na stanovišti Terezínské vzpomínky nám hráli příběh z koncentračního tábora. Tento program mě moc bavil a ráda bych tam jela zase.“ Thea Šmídová, VII. B
„Dále si líbilo stanoviště s názvem Probuď Karla. Bylo to o tom, že se Karel musel probudit, ale neměl kávu, takže jsme museli najít žaludy, se kterých jsme udělali kávu, aby se probudil. Nejvíc se mi líbilo stanoviště jménem Hlad. Bylo to tom, že náš táta měl hlad a museli jsme mu kupovat jídlo za kupóny ve třech obchodech.“ Viktória Pokorná, VII. A
