Dnešní den v Jizerských horách byl ve znamení drobného mrholení, ale to nám vůbec nevadilo. Celodenní výlet jsme prožili ve Frýdlantu – někdejším správním centru Frýdlantského panství (město bylo svého času mnohem významnější než dnešní krajské město Liberec). Na každém zdejším nároží, v zámku, v muzeu i v pivovaru je místními připomínána osoba nejvýznamnějšího vojevůdce Třicetileté války Albrechta z Valdštejna, až člověka napadne, že v nedalekých Hejnicích se muselo určitě o Valdštejnovi zdát neuznanému géniovi Járu Cimrmanovi.
Faktem je, že téměř dvouhodinová prohlídka hradu a zámku byla vlastně praktickou učebnicí dějepisu a výtvarného umění. Průvodce nás zaujal natolik, že jsme fyzicky náročnou trasu zvládli bez ztráty kytičky. Po obědě na lavičkách jsme se vydali k místnímu pivovaru, který zde má tradici od 14. století ale až v loňském roce se zde po šedesáti letech opět začalo vařit pivo pod značkou Albrecht. Nahlédli jsme do potravinářského provozu a pracovníci pivovaru nám řekli něco o výrobě piva. Pak jsme přešli na náměstí, v jehož centru je honosná radnice. Vystoupali jsme do výše 48 metrů, rozhlédli se po městě a prohlédli si muzeum. Zajímavý byl i mechanický betlém umístěný v nedaleké roubené chaloupce. A nesmíme zapomenout, že ve středu vyvrcholila razítková mánie, někteří účastníci výpravy již mají přes třicet razítek! (Pokračování textu…)
I dnešní den přinesl pro osmáky na škole v přírodě řadu zážitků. Počasí nám přálo, chvíli sice hrozil déšť, ale spadlo jen pár kapek, takže pláštěnky jsme jenom zkušebně vytáhli z batohů. Jak už jsme psali v minulé zprávě, dopoledne bylo ve znamení odpočinku po náročném výletu. Poslechli jsme si dva referáty o jizerskohorských vrcholech a Hejnici, doplnili cestovní deníčky a zbytek dopoledne prožili poznáváním bližšího okolí penzionu ve formě hry. Nechybělo ani získávání razítek do deníčků, které pokračovalo po obědě (kuřecí vývar, sekaná-svíčková s knedlíkem) cestou do lázní Libverda. V Hejnicích jsme si prohlédli barokní kostel Navštívení Panny Marie, který je významným poutním místem. Chvilku zamyšlení jsme strávili v podzemí kostela, kde se nachází rodinná hrobka rodu Clam-Gallasů. Radost jsme si udělali v nedaleké cukrárně.
Do lázní Libverda je to z Hejnic coby kamenem dohodil, a tak za chvilku jsme obdivovali empírovou architekturu lázeňského místa a ochutnali zdejší kyselku. Závěrečným místem dnešního sedmikilometrového putování bylo známé výletní místo spojené s obřím sudem, ke kterému jsme vystoupali po více než 330 schodech (údaje o počtu schodů se mezi účastníky rozcházejí). Po večeři (Francouzské brambory) jsme odpočívali při osobním volnu, večerní program jsme tentokrát prožili opékáním špekáčků a kopanou na hřišti. A co zítra? Hurá na Frýdlant!
Jak s tím vším souvisí Jára Cimrman? Podívejte se na fotografie v příloze článku.
Moc Vás všechny zdravíme, jsme v pořádku a je to tu krásné – jen počasí je bohužel stejně příšerné, jako bylo loni nádherné. Dnes jsme statečně za hustého lijáku vyrazili do Jindřichova Hradce a nakonec si to docela užili, ale zítra má pršet ještě víc, tak asi zvolíme nějaké aktivity pod střechou. Píšeme Vám deníčky, máme už spoustu fotek, které Vám přetáhnu na flešku, ale přístup k technice i připojení jsou vzácné, tak se omlouvám, ale nebudu letos bohužel schopna zajistit pravidelné zpravodajství.
Pod tímto názvem právě probíhá škola v přírodě osmé třídy (17. – 22. května 2015), ze které vám přinášíme aktuální zpravodajství.
Místem pobytu šestnácti žáků, paní učitelky Kočišové, pana učitele Hromádky a paní zdravotnice se na pět nocí stal penzion Ferda v místní části Ferdinandov jizerskohorského městečka Hejnice. Tam jsme se vypravili tentokrát netradičně v neděli krátce po obědě. Ukázalo se, že šlo o prozíravý tah, protože cesta autobusem Student Agency do Liberce a následná jízda vlakem s přestupem v Raspenavě uběhla velmi rychle. Pak jsme všichni nasadili batohy na záda a pokračovali pěšky do kopce k jmenovanému penzionu Ferda. Zde nás přivítal pan správce, jehož přístup – kde nic není problém – nás mile překvapil. Po ubytování a skvělé večeři (pečené kuře s bramborem) ještě zbyl čas na večerní sportování ve formě vybíjené a těšení se na věci příští, na následující dny. Účastníci školy v přírodě dostali cestovní deníčky, kam si mohou zapisovat své zážitky, lepit obrázky. Současně byla hned úvodem vyhlášena hra o co největší počet získaných razítek otištěných v deníčku.
Ráno nás v Jizerských horách přivítalo azurovým nebem, sluníčkem, zpěvem ptáků a neuvěřitelným tichem. Pan správce připravil snídani ve formě švédského stolu, takže si vybral opravdu každý. Na pondělí byl naplánován celodenní výlet na nejvyšší horu české části Jizerských hor – Smrk (1124 m. n. m.).
Vyšli jsme krátce po snídani vstříc dalším dobrodružstvím. Přes Hejnici jsme podél hraniční řeky Smědé pokračovali do obce Bílý potok, která je v zeměpisných příručkách označována jako nejdeštivější obec v České republice a neoficiálně přezdívaná jako „nočník Evropy.“ Cestou jsme viděli, že následky velké povodně, která zde řádila v roce 2010, nebyly ještě definitivně odstraněny. Navíc koryto řeky Smědé v Bílém potoku změnilo směr, čímž musely být upraveny zdejší komunikace ale také turistické značení. Turistické značení je vůbec slabinou celé zdejší oblasti, jak jsme se po celý den přesvědčovali. Celá oblast byla v nedávné době přeznačena, na což ale bohužel neupozorňují ani směrové a informační cedule a problém je i s mapami staršími třech let. Z Bílého potoka jsme stoupali po žluté značce krásným bukovým lesem až k vyhlídce na Paličníku (944 m. n. m), kam jsme vylezli po žebřících. Výhled byl odsud nádherný, počasí nám opravdu vyšlo. Odsud jsme mírně klesali do údolí až ke státní hranici s Polskem a k pramenu Jizery. Čekal nás výstup po Nebeském chodníku až na Smrk. Na schodech do nebe jsme se mnozí hezky opálili. Volně přístupná rozhledna na Smrku byla dalším bodem našeho dnešního programu. Většina účastníků výletu si užila nejen krásný výhled, ale i otiskla pamětní razítko do deníčku. Pan učitel Hromádka vyprávěl o tom, jak vrchol Smrku tvořil hranici mezi třemi historickými celky Zemí koruny české – Čech, Slezska a Lužice a současně se zde nachází rozvodí mezi úmořími Baltského a Severního moře.
Následující cesta ze Smrku směrem k penzionu se těžko popisuje. Mnozí ji nazvali Pochodem smrti, jiní zase Bermudským trojúhelníkem. Jisté je jedno, vlivem špatného značení, jsme si několik kilometrů zašli. U Streitova obrázku nás zachránil pán v automobilu, který nám poradil zkratku přes cyklistickou stezku. Odsud jsme se přes rozcestí u horské chaty Hubertky dostali zpět do Bílého potoka a značně unaveni došli k penzionu. Zde nás čekala báječná brokolicová polévka a výborné rizoto, Všichni si zaslouží velkou pochvalu, cestu zvládli s nadšením, bez protestů. Náročný výlet si prostě všichni užili!
Úterý je pro nás odpočinkovým dnem – dopoledne jsme strávili doplňováním deníčků, zeměpisným a chemickým okénkem, referáty o vrcholech Jizerských hor a o Hejnici a při hře, kdy úkolem bylo jakýmkoliv způsobem (třeba od místních obyvatel) zjistit odpovědi na patnáct otázek. Po obědě půjdeme na kratší výlet do Lázní Libverda.
Cesta autobusem byla dlouhá a únavná, ale v ranních hodinách jsme se nalodili na trajekt a již za svítání na nás vykoukly doverské útesy. Naše cesta směřovala do Londýna. U nultého poledníku v Greenwich jsme se vyfotili. Procházkou jsme došli k řece Temži a katamaránem jsme se přesunuli k London Eye. Z London Eye jsme viděli všechny památky v Londýně, ale nejlépe bylo vidět na Palace of Westminster a Big Ben. Z London Eye jsme šli kolem Palace of Wetsminster přes park svatého Pavla k Buckingham Palace. Odtud jsme šli na náměstí Trafalgar.
Relaxovali jsme na dětském hřišti, vzdělávali se prohlídkou památek, konverzovali jsme s pravým londýnským strážníkem. A konečně také nakupovali. Není divu, že jsme pak usnuli už na cestě do Brightonu.
Je úterý a jsme ve škole. Dopoledne jsme se učili angličtinu a odpoledne jsme vpluli do života námořníků v Námořním muzeu v Portsmouth. Projeli jsme se lodí kolem přístavu, stali jsme se pozorovateli bitvy u Trafalgaru. Prohlédli jsme všechny paluby lodi Victory a někteří se podívali na město z výšky 110 m ze Spinnaker Tower. Ve středu dopoledne jsme zase ve škole rozděleni do tří skupin. Odpoledne jsme navštívili malebná menší městečka Arundel and Chichester, kde jsme navštívili katedrálu sv. Richarda a další památky. Došlo i na dlouho očekávané osobní volno – někteří nakupovali, jiní poobědvali v typické anglické hospůdce. Další si zahráli fotbal hned vedle románsko-gotické katedrály. Čtvrtek je poslední den. Ráno jsme se rozloučili s hostitelskými rodinami a později také s anglickými učiteli a vyrazili místní dopravou do Brightonu. Od rána pršelo, a tak nás zachránil obchodní dům Primark. Trošku osušeni jsme prošli městem kolem Královského paláce přímo do mořského světa – Sea Life, kde nás obeplouvali žraloci, rejnoci, želvy a další úchvatní mořští živočichové. Chňapaly po nás sasanky a dotýkali jsme se hvězdic. Zpět domů jsme vyrazili kolem 18:00 místního času a opět nás čekala cesta autobusem, trajektem do Calais a zase autobusem. Do Chuchle jsme přijeli kolem 14:00.
V době Školy v přírodě od 18. 5. do 22. 5. 2015 žáci zůstávající ve škole mají zkrácené vyučování každý den do 12, 40 hodin. Tudíž končí čtvrtou vyučovací hodinu.
6. 5. 2015 se naše škola zúčastnila největšího fotbalového turnaje pro žáky základních škol. Turnaj proběhl na Radotínském hřišti u ZŠ.
V mužstvu fotbalového týmu byli žáci ze čtvrté třídy a z pátých tříd.
Chlapce houževnatě podporovalo družstvo roztleskávaček svými slogany a pohybovými sestavami i přes velkou nepřízeň počasí. Celé dopoledne pršelo, a pršelo a všem byla zima.
Všichni účastníci si pro svojí bojovnost a natčení zaslouží velký obdiv.
Závěrečnou prezentací pro žáky školy ukončili žáci IX. třídy celoroční projekt VÁLKY, ve kterém se seznamovali s I. a II. světovou válkou z mnoha úhlů pohledu – ať už celkové politické a společenské situace, z vojenského hlediska nebo z pohledu běžných obyvatel, kteří v dobách obou válečných konfliktů žili svými životy. Nezapomněli přitom na památky z obou světových válek ve formě hrobů, pomníků a pamětních desek, kterých je po Praze (i ve Velké Chuchli) značné množství.
V rámci projektu mj. diskutovali s členem Československé obce legionářské p. Svobodou o významu československého odboje, s paní dr. Neudorflovou o životě Charlotty Masarykové, navštívili památník na Vítkově, poklonili se památce padlých obětí u pomníčků v Chuchli a samozřejmě si dohledávali informace a obrázky na internetu nebo v odborné literatuře.
Dnešní setkání pokračovalo v dopoledních hodinách pietním aktem před školou za účasti starosty Velké Chuchle Stanislava Fresla. Pan učitel Hromádka po symbolické minutě ticha přítomným žákům, učitelům a dalším účastníkům podrobně popsal průběh bojových aktivit v Chuchli a okolí od 5. do 9. května 1945. Zazněla i česká hymna v podání žáků školy za vedení paní učitelky Bálkové.
Následně se žáci IX. třídy poklonili památce padlých občanů a vojáků u obnoveného pomníku na Nám. chuchelských bojovníků. Starosta Velké Chuchle Stanislav Fresl při té příležitosti vyzval žáky, kteří letos naší školu absolvují, aby se v budoucnu zajímali o historii, která naši současnou společnost trvale ovlivňuje.
Dnešní den v Jizerských horách byl ve znamení drobného mrholení, ale to nám vůbec nevadilo. Celodenní výlet jsme prožili ve Frýdlantu – někdejším správním centru Frýdlantského panství (město bylo svého času mnohem významnější než dnešní krajské město Liberec). Na každém zdejším nároží, v zámku, v muzeu i v pivovaru je místními připomínána osoba nejvýznamnějšího vojevůdce Třicetileté války Albrechta z Valdštejna, až člověka napadne, že v nedalekých Hejnicích se muselo určitě o Valdštejnovi zdát neuznanému géniovi Járu Cimrmanovi.
